Ve vášnivém rytmu Španělska
Každý národ má svůj temperament a není s podivem, že právě Španělé ho mají na rozdávání. Slunce, moře a mísení evropské kultury s maorskou – to je dobře namíchaný koktejl hodně horkokrevných povah. Není se čemu divit, že se Španělé tanečně a hudebně vyjadřují flamencem.
Kdybyste se rozhodli vyrazit po stopách flamenca, měly by vaše kroky směřovat na jih Španělska – do Andalusie. V této části země se v 15. století usadili cikáni, kteří sem dokočovali z Indie. Jejich cesta vedla přes Pákistán a Egypt, což způsobuje, že flamenco není čistě cikánskou záležitostí, ale jsou v něm patrné vlivy kultury indické, židovské, arabské a pochopitelně i španělské.
Flamenco – to není pouze jeden tanec, ale hned několik. Za všechny jmenujme vesnická sevillanas, tangos či soléá. Pod pojmem flamenco si však nepředstavujte pouze taneční kroky – flamenco jako takové sestává ze tří disciplín, kterými jsou: tanec, zpěv, hra na kytaru a rytmický doprovod. Rytmiku obstarává perkusní nástroj zvaný cajón – pozor, neplést s kanónem. A když se opravdu zadaří, temperament a vášnivé pojetí flamenca vede až k duende. Že nevíte, co to je? Pak si představte extázi či maximální emocionální zážitek – k němu se dá přirovnat duende u zpěváka flamenca, který do svého výkonu dal opravdu všechno.
Až do poloviny 19. století bylo flamenco čistě záležitostí jeho původců – tedy španělských Gitanos neboli cikánů. Nicméně období romantismu s sebou přineslo zvýšený zájem o prvky kultur mimo tehdejší „mainstream“. Ne jinak tomu bylo i u flamenca, kterému se začali věnovat profesionální umělci. Flamenco bylo předváděno jako atrakce po kavárnách, což se nelíbilo spoustě význačných osobností v čele se spisovatelem a dramatikem Fredericem Garcíou Lorcou. Důvodem k jejich odporu byl argument, že flamenco je tímto způsobem komercionalizováno a uměle odtrháváno od svých kořenů. Návrat čistoty demonstrovali na slavné soutěži ve flamencovém zpěvu v Granadě v roce 1922.
Flamenco se však neubránilo vlivům nových hudebních stylů 20. století. Stejně tak se popularizovalo a taneční hodiny flamenca se dnes konají po celém světě. Pokud se vyloženě necítíte na tanec, hru na kytaru či zpěv, posaďte se do křesla a pusťte si některý z filmů španělského režiséra Carlose Saury. Po zhlédnutí Krvavé svatby či Carmen budete jistě flamencovou atmosférou zcela prodchnuti.
Olivy, tak jako flamenco, mají pevný charakter a jedinečnou chuť, která může poskytnout to nejlepší ze španělské kuchyně.