Toreadoři – pýcha Španělska
Každá země má své specifické nehmotné kulturní památky. Někde se chlubí tancem, jinde zpěvem, jinde třeba zvláštním způsobem paličkování krajek. Španělským unikátem jsou bezesporu býčí zápasy. Jedni tuto zábavu obdivují, jiní kategoricky odmítají. Ať tak či tak – patří tato zábava ke španělské tradici.
Historie zápasů s býky sahá až do doby bronzové. Nebezpečné půtky s býky byly praktivovány v řecké i římské kultuře. Divocí býci se však stali soupeři i Iberům – původním obyvatelům Pyrenejského poloostrova. Maurové, kteří na poloostrov přišli v 8. Století, býčí zápasy zakázali. Nicméně, rytíři, kteří proti Maurům bojovali, používali býky jako cvičné protivníky a tím pádem se tradice zápasů nepřerušila.
Za vlády Isabely Kastilské byly býčí zápasy skutečně velmi populární zábavou, tudíž je vladařka trpěla, ačkoliv jí samotné se tento druh povyražení rozhodně nezamlouval. To habsburkové, ti byli zápasy přímo nadšeni a období jejich vlády bylo zlatým věkem, této rozporuplné zábavy. Úpadek zájmu o býčí zápasy mezi šlechtou nastal s nástupem bourbonů na španělský trůn. Místo rytíře na koni se býkovi staví toreador z lidu, který ho dráždí rudou muletou. Zápasy dostaly svá přesná pravidla a v roce 1830 byla založena první Královská toreadorská škola.
Korida – jak se zápasům říkám – se ve Španělsku pěstuje dodnes. Většinou jsou součástí slavností či svátků. Pokud by vás lákalo se zápasů zúčastnit a sedět na místě, odkud budete dobře vidět, pak se cena vstupenky může vyšplhat až na 100 Eur. Podívaná to bude vskutku krvavá a napínavá. Slabší povahy možná nejednou uhnou očima, aby neviděli, jak pikadoři zapichují bodce býkům do hřbetů a následně přichází toreador s rudou muletou a mečem, který má být býkovi osudným. Obecenstvo může dát toreadorovi svůj obdiv najevo máváním bílými šátky, a pokud je zápasník odvážný, je nakonec odměněn uříznutýma býčíma ušima či dokonce oháňkou.
Co říci na závěr – ochránci zvířat z této staleté španělské tradice rozhodně nemají radost.